na památku u zázračného pramene lurdské vody, nakoupili drobných památek v bohatě zásobených poutních obchodech, kde jsme se
mohli klidně domlouvat anglicky.
V dokonalé duševní pohodě stoupal jsem sám do svahu nádražní ulice, kde jsme byli ubytováni. P. Lev si ještě odskočil něco
koupit. Jako osamělý český poutník se cestou ještě loučím tichými pozdravy s Neposkvrněnou Pannou nejen za sebe, za své nejdražší, ale i za celý svůj
český národ... V tom slyším za sebou české volání:
"P. Františku, P. Františku!"
Ohlédnu se překvapen a vidím, jak za mnou pospíchá dobrý přítel z Valašska, p. Dr. Ferdinand Hýža, rada z ministerstva
obchodu. Už podruhé se tak neočekávaně setkáváme v daleké cizině, poprvé na ostrově Helgolandě a nyní u Panny Marie Lurdské. A aby to setkání
bylo ještě podivnější, vypravuje mně p. doktor, že je v Lurdech na své letošní cestě vlastně už podruhé. Stavil se tu hned, když jel asi před měsícem
na dovolenou do Španělska. Ale nešťastnou náhodou se mu cestou rozbila sklenice s lurdskou vodou, kterou slíbil přivézt tetičce Krčmářové do Hrachovce
na Valašsku. Bez tohoto poutního dárku se nechtěl domů vrátit a tož si znova nadejel do Lurd.
Tak jsme dostali na cestu z Lurd milého společníka, který se nadto v cizím světě vyzná, ovládaje téměř všechny evropské jazyky. Byl
nám pak dobrým průvodčím i na krátkých zastávkách na francouzské Riviéře (v Monaku) i na italském pohraničí (Ventimiglie). V Janově se naše cesty rozešly.
Dr. Hýža spěchal už přímo domů, my pak ještě do Říma.
V Římě
Cílem naší návštěvy římské bylo hlavně, abychom se dostali k slyšení u Sv. Otce Pia XI. a doplnili tak své americké poslání. Spoléhali
jsme na pomoc ochotného vícerektora České koleje římské, Msgra Bouzka. S ním jsme se vydali hned po příjezdu do Říma do Státního sekretariátu Sv. Otce
ve Vatikáně. Viděli jsme, že je tam Msgre Bouzek jako doma. Už na chodbách a v předsíni papežského sekretariátu jsme si uvědomovali, že jsme tu v
středisku správy světové Církve Katolické.
|