pampelišky naději věčného jara a za svahy olmádlých pahorků hřbitovních supěl k východu vlak, kam i my jsme se chystali odejet. Pojedem už brzo. Však sami, on chudák zde zůstane. Pojedeme domů, snad v očích lidských šťastnější než on, ale jistě ne v očích Toho, který řekl: "Nikdo zajisté nemá většího milování, nežli ten, kdo život svůj dává! Příteli drahý, buď s Bohem! Zde dokonána Tvoje kalvárie, zde nad ní vzejde tvému unavenému tělu slavný den Vzkříšení. Pro jeho velikou slávu jsi upracován padl. Odpočívej v pokoji!" A ruka naposled žehná tichý rov a bere z něho jen jedno prosté kvítko jara zarmoucené mamince P. Adolfa na památku. Pravda, tak bolestně málo!

A přece i ona by se tu potěšila útěchou, s kterou jsme my odjížděli z Clevelandu. Ten náš hrob na Kalvárii není opuštěn. A nebude. To nám slibovaly zarosené oči účastníků poslední misijní pobožnosti v kostele P. Marie Lurdské, odkud kdysi vynášeli P. Adolfa na Kalvárii. To nám chtěla říci i ta upřímná srdce, která nám dávala na mši sv. za jeho dobrou duši. In memoria aeternaerit justu (V paměti věčně žít bude spravedlivý).

Ještě jednou zahlédl jsem vysoký náhrobek Bolestné Matky Boží na Kalvárii. To už jen z okna vlaku, kterým jsem v předvečer svátku Nanebevstoupení Páně odjížděl z Clevelandu do hlavního města Unie, do Washingtonu. Jeho Kapitol chtěli jsme vidět a u nejdp. apoštolského nuncia chtěli jsme poděkovat za doporučení apoštolátního díla a referovat o vykonané práci misijní. Ale málem bychom byli všechno propásli. Nepočítali jsme, že pátek po Nanebevstoupení Páně je americký státní svátek "Decoration-Day" (Zdobení hrobů) - tedy jistě i svátek úřadů. Nezbývalo, než hned ve čtvrtek ráno požádat o audienci na apoštolské nunciatuře, třebas P. Lev měl teprve toho dne přijet z Filadelfie. Ochotný p. ministr u 00. jesuitů, kde jsme si dali s P. Lvem dostaveníčko, zatelefonoval nejdp. nunciovi do residence. Abychom hned přišli. Ale P. Lev tu ještě nebyl, netuše nuceného spěchu. Čekal jsem naň až k 11. hod. a když nepřicházel, vzal jsem taxíka a jel jsem sám k audienci. Nejdp. nuncius Msgre. Fumasoni di Biondi (nynější prefekt Kongregace de Propaganda Fide), měl naše apoštolátní poslání v dobré paměti ještě z doporučení našeho bývalého papežského nuncia Msgra Micary. Se zájmem sledoval proto zprávy o naší činnosti. Ale když jsem byl v nejlepším

91          92          93          94          95          96          97          98