Do života lidí na vesnici po druhé světové válce zasáhla kolektivizace a násilné vytváření jednotných zemědělských družstev. Rolníci byli nuceni sdružit svá hospodářství, budovaná několika pokoleními do vznikajících JZD. Ti větší, kteří odmítli, byli označeni za kulaky a byly proti nim vedeny vykonstruované soudní procesy. Pro výstrahu ostatním jim byly vyměřeny velmi tvrdé tresty. Bez ohledu na další osudy jejich rodin museli na několik let do vězení, byl jim zabaven veškerý majetek a vysloven zákaz pobytu v místě bydliště.

16.6.1950 byl zatčen František Jemelka ze Slavíče. Byl držen ve vazbě do 22.9.1950, kdy byl v hranické sokolovně zinscenován soudní proces s "vesnickými boháči". Soud mu kladl za vinu, že chtěl spolu s dalšími kulaky mařit výkup strojů, popouzel proti němu malé a střední rolníky a zvláště ženy. Odsouzen byl na 7 let vězení, pokutu 20 000 Kčs a ztrátu veškerého majetku. 6.8.1951 vyslovila rada MNV souhlas, aby konfiskovaný nábytek Františka Jemelky směla odkoupit jeho neteř Blanka Janásková. Konfiskovaný dům č.p. 38 byl koupen MNV pro obecní účely. Prodej živého inventáře konfiskátu se uskutečnil 11.1.1952.

Podobného trestu se dočkal i Josef Jemelka z Krčmaně. Za trestný čin sabotáže byl v Olomouci dne 22.12.1955 odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu  s e d m i   roků, ztrátu čestných práv občanských, k propadnutí celého jmění a k zákazu pobytu v okrese olomouckém na dobu šesti let. Byl obviněn, že jako soukromý podnikatel neplní povinnosti svého povolání v úmyslu mařit a ztěžovat provádění a plnění jednotného hospodářského plánu na úseku zemědělském. Rozsudek dále uvádí, že obviněný spáchal trestný čin z nepřátelsví k socialistickému zřízení, čímž značně poškozoval pracující lid.

Kolektivizace zasáhla i do osudů rodiny Aloise Jemelky z Kozlovic u Přerova. Na rodinu byl vyvíjen velký nátlak ke vstupu do JZD. Museli odevzdávat neúměrné dodávky zemědělských produktů, pole jim měnili za horší a vzdálenější. Hospodáři, ale i jeho tchánovi a švagrům nakonec nezbylo nic jiného, než do JZD vstoupit. JZD se tak v Kozlovicích založilo a fungovalo ale za nějaký čas bylo přerušeno výstupem sedláků. V roce 1955 totiž Alois Jemelka se svým tchánem Josefem Nevtípilem a hospodáři Evženem Jemelkou, Františkem Vyplelem, Bohumilem Koldou a Františkem Štěpánkem z JZD vystoupili. Pro výstrahu ostatním hospodářům proběhl 27. srpna 1955 se sedmi bývalými členy JZD Kozlovice soudní proces v Městském domě v Přerově. Nejvyšší trest třináct let vězení dostal Alois Jemelka. Tchán Josef Nevtípil a švagr Josef Nevtípil byli za sabotáž odsouzeni k dvanácti letům vězení, k propadnutí veškerého majetku a ztrátě občanství a po dobu deseti let zakázem pobytu v Kozlovicích. I ostatní dostali několikaleté tresty, které po odvolání potvrdil i Nejvyšší soud v Praze. Alois Jemelka strávil několik dalších let v "Temném dole", v "Jáchymovském pekle", gulagu na Bitýzu, Mírově, Pankráci, Borech, Valdicích ("Kartouzích"), a z jiných hrůzných místech. Nikdy se nenechal ve vězeních zviklat jakýmikoliv pohrůžkami hrubého násilí bachařů, ani režimem "korekcí", či jiných krutostí.