Tomáš Jemelka se narodil 26. listopadu 1726. Jeho rodiče byli Matyáš Jemelka a Alžběta, usazení v Sušicích na gruntě č. 36. Dne 5. listopadu 1752 se Tomáš oženil s Marianou, dcerou Jiřího Bocana a ujal se rodného gruntu.

Tomáš Jemelka byl jistě člověk hloubavý, přemýšlivý, rád četl bibli a jiné náboženské knihy. Valašské hnutí ho přitáhlo na evangelickou stranu. Protože se snažil evangelictví šířit ve svém okolí, upozornil na sebe nadřízené úřady a tak už koncem června 1777 se octl ve vězení v Uherském Hradišti, kde byl 27. července 1777 vyslechnut. Dle protokolu v Uherském Hradišti je 50-letý rolník ze Sušic evangelíkem hlavně proto, že evangelíci smějí číst bibli. Farář mu ji vzal před 5 - ti lety, slíbil že ji vrátí, ale nevrátil. Tím byl Tomáš Jemelka odkloněn od katolického náboženství.

Svého času se u jeho známé v Přerově hledala bible a když se nenašla, hledala se u něho. Byl tehdy vězněn tři týdny. Nyní má doma bibli z Prahy a modlitební knížku Zahrádku rajskou. Farář ji od něho žádal, ale Tomáš mu ji nedal. Bude prositi komisi, aby obě knihy směl podržeti. Slíbil, že se chce státi katolíkem, ale již za půl roku si stěžuje krajský hejtman, že Jemelka své okolí svádí. Soud v Uherském Hradišti si vyžadoval také zprávy z jednotlivých farností. Ve zprávě Ignáce Benatka, faráře v Pavlovicích a lipenského děkanátu ze dne 9. července 1777 se mimo jiné uvádí: Zatím neznám příčinu toho, jakým způsobem nepřítel náhle nasel koukol ve vsích Sušice a Radslavice. Musím se však zmínit o tom, že farní matrika poznamenává na začátku 16. století za faráře Jana Raphanidesa, který prý zde byl sám v širokém okolí až do roku 1619, zatímco v Lipníku, Hranicích, Přerově a v Dřevohosticích měli kostely v moci heretičtí kazatelé a v nejbližší vsi Hlinsku, vzdálené asi půl hodiny cesty a patřící nyní k Lipníku, byl rovněž predikant, ke kterému se podle zápisu přidala polovina vesnice Sušic a od té doby se snad skrývá nákaza pod popelem. A do Radslavic se myslím vloudila sňatky z Pacetluk. Jan Jemelka z Radslavic, předtím nevlídný ke mně přišel s milou tváří 3. června a zřekl se evangelické víry i za manželku, ale byl k tomu donucen hrozbou, že za nějaký výrok bude vyhnán z majetku i z místa. Když jsem ho začal s velikou radostí poučovat a pak se s ním v dobrotě dohodl, že o nejbližší neděli t.j. 6. června, přijde i s manželkou na další poučování, neráčil po kázání udělat k vůli mně ani třicet kroků na faru. Také se zde píše o Janu Jemelkovi z Radslavic, který byl zřejmě synovcem Tomáše Jemelky. Narodil v Radslavicích 14. 7. 1744. Jeho otcem byl Jiří Jemelka, pravděpodobně bratr Tomáše Jemelky, který si vzal Magdalenu Mikovou z Radslavic a na jejich gruntě se usadil. Asi v letech 1775 - 1777 se Jan Jemelka oženil s Marinou,která možná pocházela z Pacetluk. V Pavlovicích svatba nebyla. Jan Jemelka do Uher vystěhován nebyl.

Farář Benatek správně usuzoval, že herese přicházela do Sušic a Radslavic z Pacetluk. Za dobu od 1668 - 1783 se provdalo do Pacetluk 8 děvčat ze Sušic a 12 z Radslavic. Dva muži ze Sušic a dva z Radslavic si vzali nevěsty z Pacetluk a usadili se u nich. Jistě daleko větší počet děvčat byl vdaných z Pacetluk do Sušic a Radslavic, které měly svatbu v Pacetlukách, resp. v Prusinovicích, kam farností náležely. Prusinovice byly odedávna známé evangelictvím. Takovou družbu neměly Sušice a Radslavice se žádnou jinou obcí v kraji. Byl to důsledek nevolnictví tehdejších lidí, kteří museli mít k svatbě souhlas své vrchnosti. Sušice, Radslavice a Pacetluky patřily Olomoucké kapitule, proto zde nebylo takových těžkostí, jako když každý ze snoubenců patřil k jiné vrchnosti. V tomto případě dala vrchnost souhlas jen tehdy, když na revanche, místo svatbou propuštěného na jiné panství, dostala z toho panství zase jiného. Jinak by se vrchnost svatbou ochuzovala o své pracovní síly. Zpráva Hayova guberniu o stavu náboženských záležitostí na Valašsku ze dne 26. června 1778 uvádí: Moravskému vysokému úřadu zemskému došlo již vícekrát udání na Tomáše Jemelku, který přes veškeré pokusy udržovat ho v klidu, se nespokojuje s tím, že může sám užít svobody myšlení, šíří jed po sousedních vesnicích a dokonce již získal 8 nevinných lidí pro svoje mylné učení, které hanobí vládnoucí náboženství. Toto zlo, kterému se doposud mohlo učinit přítrž, by se bezpochyby šířilo dále, kdyby tato dobrá katolická obec nadále trpěla tohoto svévolného a pro svoji výmluvnost a zvláštní zdrženlivost nebezpečného svůdce. Považuji za svoji povinnost podporovat úzkostnou žádost pavlovického faráře Ignáce Benatka a prosím poslušně o odstranění tohoto muže.

Dne 17. března 1779 dochází k rozhodnutí o vystěhování Tomáše Jemelky. Průvod se skládal z 10 osob. Mikuláš Vrba z Kudlova (u Zlína) se ženou Annou měli 86 zlatých, Tomáš Jemelka se ženou Marinou, synem Josefem a dcerou Alžbětou 260 zlatých. František Bartačík z Břestu se ženou měli 69 zlatých a Jan Kadleček z Hošaťálkové se ženou Marinou neměli jmění. Tomáš Jemelka byl nuceně vystěhován i se svou ženou a dvěma dětmi nad 15 let. Ostatní tři maloleté děti (Magdalena, František a Rosalie) zůstaly zde a byly dány na vychování ke katolické hospodyni. Dům byl prodán dražbou za 704 rýnské a 3 denáry pro malé množství kupujících. Koupili jej Jan a Anna Hradilovi ze Slavíče, jejichž potomci drží tuto usedlost do dnešní doby. Za svršky utržil Tomáš Jemelka 269 rýnských, tedy celkem 976 rýnských, 3 denáry. Protože rodina Jemelkova čítala 7 osob, tři sedminy z této sumy byly pro tři nedospělé děti uloženy u sirotčího úřadu. Tomáš Jemelka s rodinou byl odsunut do uherského horního města Ohla-lapos (dnes leží v Rumunsku). Dne 5. května 1779 vyjeli konvojem z Wettina.

Po jeho odsunutí píše lipenský děkanát a pavlovický farář zprávu, ve které se mimo jiné uvádí: V Sušicích a Radslavicích, které patří k této farnosti, hlásilo se před rokem 13 rodin, které svedl Tomáš Jemelka nyní vypovězený do Sedmihradska k evangelickému náboženství, což mohlo býti příčinou smrti malomyslného duchovního Ignáce Benatka, který zemřel letos v dubnu. Jeho nástupce Christoph Mandak, kterého jsem na své cestě pro nesjízdné cesty nemohl navštívit, musel mi svoji zprávu o náboženském stavu své farnosti poslati (potud děkanát): Všechno, co si můj horlivý předchůdce přál a řekl na smrtelném loži, se stalo při nastoupení mého pastýřského úřadu. Od té doby, co byl prodán statek Tomáše Jemelky a on se odstěhoval se svojí ženou a se dvěma 15 a 16-ti letými dětmi do Maďarska, jsou moje dvě vesnice Radslavice a Sušice mimo nebezpečí svedení. A všechno blouznění svedených bratrů najednou uhaslo.

Všechna tato vyšetřování, soudy a deportace se dály za panování Marie Terezie (1740 - 1780). Od roku 1765, po smrti svého otce Františka Lotrinského spoluvládl Josef II., který těžce nesl přísná opatření proti nekatolíkům a usiloval, aby dané rozkazy byly odvolány. Teprve, když Josef II. sám začal vládnout, vydal 13. října 1781 Toleranční patent. Ale už 30. dubna 1781 nařídil, aby moravští nekatolíci, kteří by se chtěli z Uher navrátit do vlasti, aby byli na veřejné útraty přestěhováni a na komorních statcích, kde mohou své učení vyznávat, usídleni. Vrátil se i Tomáš Jemelka s rodinou. Rodičovský grunt mu ovšem vrácen nebyl. Také na něj jistě už neměl ani peněz. To, co dostal za rodičovský grunt se citelně zmenšilo za jeho nuceného pobytu v Sedmihradsku. Kam se po svém návratu uchýlil, není zatím známo. Jeho syn Josef si vzal za ženu Kateřinu Hrdličkovou z Radslavic. Byli jedni z prvých obyvatel vsi Grymova, která vznikla v roce 1778 z rozparcelovaného radslavského dvora.

Po vydání tolerančního patentu se mohli lidé svobodně hlásit i k avangelickému náboženství. Dokladem toho jsou i zápisy v rodných matrikách. Jako děti s protestanstským náboženstvím zde nechali zapsat také František Jemelka a Terezie z č.  23 (bratr Tomáše Jemelky) a Josef Složil a Eleonora ( dcera Tomáše Jemelky) z č. 8.