Z dějin jednoho rodu


 
                                               300 let rodu Jemelka - Jemelík s kořeny v Sušicích a okolí
 


Ze starých časů

Se vznikem příjmení Jemelík původní příjmení Jemelka v Sušicích na několik desítek let zcela vymizelo. V roce 1853 přivedl rod zpět Josef Jemelka z Tučína, potomek původního sušického rodu, když zakoupil usedlost č. 45 od Josefa Dudy. Tuto dobu a vzpomínky na časy svého dětství zachytil na papír jeho vnuk František, který se zde narodil v r. 1891. Z velmi zajímavého čtení se zachovalo prvních osm stran:

1.

Účelem této knihy jest zachytiti památné a významné události v rodě Jemelků v Sušicích. Pisatel těchto řádků jest třetí hospodář z rodu uvedeného na tomto půlláně hospodařícího. Půllán tento koupil můj dědeček Josef Jemelka nar. r. 1822 v Tučíně (23/I). V r. 1853 prodal usedlost v Tučíně a přistěhoval se do Sušic, na půllán č. 45 koupený za obnos 4600 zl. Rak. měny. Náleželo k němu 80 mír pozemků, vesměs orných. Můj dědeček se oženil v Tučíně. Za manželku vzal sobě dceru Martina Dostála Františku. Bylo to v r. 1841 6/7. Ze sedmi dítek:

Jemelka Anton nar.    26/9 1845zemř. 12/10 1845
Jemelka Evžen   ,, 8/4 1848 ,, 1/3 1849
Jemelka František   ,, 24/2 1850 ,, 29/3 1851
Jemelková Amálie        ,, 13/10 1852    provdána za Jos. Zaorálka,
půlláníka z Radslavic 23/6 1874.

narodily se v Tučíně. Poslední tři, Jemelková Rosalie nar. 24/10 1854 (provd. za Al. Tihelku 12/11 1878 na půllán č. 18 v Sušicích), Jemelka Eduard nar. 13/10 1857 a Jemelka Josef nar. 12/7 1862 již v Sušicích.

2.

Budovy v č. 45 byly vesměs dřevěné kryté slámou t. zv. dochem. Při usedlosti byla velmi krásná ovocná zahrada se vzrostlými a velmi úrodnými stromy. Byli to 4 stromy Farleových, 3 štěpové 2 kutnové, 2 vrbůvky, 2 žňovky, 2 míšenky, 2 kožuchy, 1 řimská, 1 výlimek a r. j. Pak dvě obrovské hrušky, pražanka a moučnice, každá v rozpětí 14 - 16 m. a několik menších. Potom asi 10 třešní, několik višní a mnoho karlátek a švestek. Můj dědeček Josef Jemelka byl povinen odváděti předešlému majiteli Jos. Dudovi výměnek do Líšné, kde měl tento provdanou dceru. a sice 6 měřic pšenice (1 měř. asi 38 kg) 4 měřice rži, 4 měř. ječmene, 4 měř. ovsa, 4 pytle bramborů a nějaká vejce. Kdy tato povinnost končila není mně známo. Okolo zahrady, tam kde dnes stojí domek mých sester Marie a Emílie býval t. zv. přílazek. Byla to taková lavička, jejíž půlky přečnívaly přes plot asi 50 cm z každé strany, tak asi 40 cm od země. Nad ní pak byl plot 60 cm vysoký, přes který

3.

mohl každý pohodlně přelézti, stoupl li na lavečku. Takovýto přílazek byl také u Zlámalíkového v uličce. Bylo to z toho důvodu, aby dobytek, který se tenkrát většinou pásl, tam nemohl. Později, když se dobytek již nepásl, zrušil můj otec Ed. Jemelka po dohodě s občany tento průchod a povolil jim průchod přes zahradu, okolo stodoly. Byli to sousedé od č. 45 k Pavlovicím, na t. zv. Kunové. Všichni tito Kunovjáci chodili do naší studny pro vodu. Byli to + Jemelík Leop. + Přikryl č. 5 Caletka č. 4 Zaorálek J. č. 3 Kopal Al. č. 2 Tihelka Ant. č. 1 Kolář Frant. č. 48 Vacula Jos. č. 49 Kopal Jos. Kopal Frant. Dlouhý Jos. Barbořík Inoc. (nyní Grygera) Hradil Vincenc č. 7 a Caletka Frant. č. 58. Všichni pak nám pomáhali 1 den kopati brambory, a nebo mlátiti cepy ve stodole. Toto vše si sám velmi dobře pamatuji. Byla u této studny t. zv. váha. Velmi dlouhé dřevo na jehož tenším konci byl na dlouhé lati okov. Pak asi 4 m vysoký sloup s rozsochami, dřevo bylo vyváženo aby okov s vodou šel lehko.

4.

Později byla tato váha nahrazena kolem na valu, kde na řetěze byl připevněn okov. Ceny obilí, kopud já pamatuji, byly velmi nízké. Také mzdy byly malé. Tak ku př. 1 q pšenice se prodával za 8 - 9 zl. 1 cent rži za 7 zl. Ječmen 5 zl. oves 4. Jeden litr piva za 8 - 10 krejcarů. 1 l. režné 10 - 12 k. Vejce byly laciné 5 kusů za šestku ( 10 kr.) nejdr. za 5 krejcarů jedno. Nejlepší čeledín dostal 75 - 80 zlatých na rok děvečka 55 - 60 zl. Úroda na poli neodvodněném byla velmi špatná. Stodoly byly velmi malé. Asi 7m x 16m x 3m vysoké. Naše stodola dnešní jest asi 4x větší. Vše se mlátilo cepy. Mlátívalo se celou zimu. Mnohý liknavec ani do žní vše nevymlátil a staré obilí novým přiložil. Toto však já nepamatuji. My totiž, můj otec již mlátil pokud já pamatuji parním strojem. Také hospodářské nářadí bylo velmi jednoduché. Dřevěný pluh, brány se železnými hřeby a válec.

5.

Můj dědeček postavil stodolu v r. 1869 a postavil tuto již dosti velkou, 10m širokou, 24m dlouhou, 4m vysokou. Na tehdejší poměry velmi velkou. Prý mu sousedi říkali, na co takovou staví, co tam bude dávat. Po odvodnění pozemků se však ukázalo, že velká není, naopak ještě malá ačkoliv byla dvakrát tak velká jako stará. Pozemky odvodněny v r. 1898. V r. 1882 se oženil můj otec Ed. Jemelka. Za manželku sobě vzal Marii Zacpalovou z Radslavic, nar. 16/10 1862 v Radslavicích, dceru Frant. Zacpala. Jejich děti:

Marie nar.       27/9 1882  
Františka ,, 6/6 1885 provd. za Jana Koldu do Kozlovic
Oldřich ,, 7/7 1890 zemř. 23/3 1903
František      ,, 20/12 1891  
Alois ,, 10/8 1894  
Emilie ,, 11/1 1897  
Božena     ,,   27/11 1899    zemř. 7/8 1902
Oldřich ,, 2/9 1904  

6.

Po prodání parního stroje koupil můj otec vytřasadlovou mlatičku a nový fukar od firmy Jakub Krátký z Přerova. Touto mláceno do r. 1912. Pak koupena od p. Vaculíka Evžena (Petráš) poločistička se stojatým žentourem za 500 korun. Asi v r. 1898 přikročeno k odvodnění pozemků v celém katastru. Můj otec sice již některé parcely odvodnil sám. Jak mokré některé byly, vysvítá z toho, že ku př. na čtvrti za uličkou si pamatuji jako malý hoch, při vázání ječmene jsem se brouzdal ve vodě po kolena. také tam býval příkop, od silnice, 60 m dlouhý příkop, od Sušic vedle Hradilového v mezi. V r. 1901 postavena v Radslavicích rol. družstevní mlékárna, na jejíž otevření, dělány tamtéž máslové sýry, z darovaného mléka. Sám jsem s otcem v obyčejných nádobách mléko do mlékárny nesl. Za mléko placeno zprvu 4 krejcary za litr, pak 5, po splacení dluhu 6 krejcarů. V r. 1907 spadly nám vepřince a byly postaveny nové, nákladem 480 zlatých. Také kůlna zv. bedněná otevřená do dvora. Zároveň postaven nový řízkový důl. Můj otec byl velký milovník hudby a zpěvu. Při skouškách seznámil se s tehdejším mladým kapelníkem Jar. Kotíkem z Oldřichova a  tento jemu prodal staré černé housle, za 1 zl. na které se můj otec

7.

naučil sám hráti. Obyčejně v neděli přes hrubou chodil po světnici a hrával. Ačkoliv mu chyběl na levé ruce malíček (pozbyl ho v nové sečkovici) hrál dosti slušně na samouka. Já vždy poslouchal a jen si přál také se učiti. Když jsem chodil druhý rok do školy, koupil nám tatínek nové housle a počal mne a bratra Oldřicha učiti. Bratr k tomu mnoho chuti neměl, já však od té doby ve škole nic se neučil, jen mě v mysli pořád zněly housle. Přijda ze školy, bum sotorem na lavici a již jsem švidlal na housle. Maminka to moc ráda neviděla, já však nedbal na nic. Když mne naučil tolik, co sám uměl, vyjednal s p. Mikulášem Pospišilíkem z Oldřichova by mne tento vzal do učení, což se také stalo. Byl to houslista velmi dobrý, v Kotíkově hudbě jeden z nejlepších hudebníků. Později již jsem hrával v kostele a sem tam i při zábavě vypomohl, za což ve škole vždy jsem byl pokárán. Můj otec býval na mne velmi hrdý. V r. 1908 13/8 zemřel můj otec a byl s hudbou konec. Ne však na dlouho. Po Vánocích r. 1908 přišel k nám Alois Caletka z Pavlovic, kapelník nově založené hudby a nabízel mi, že mně prodá křídlovku a bude mne učiti za 3 zlaté měsíčně. Křídlovka měla státi 14 zlatých a měsíc učení zdarma.

8.

Maminka nechtěla však ani slyšeti. Teprve na přímluvu mých sester, zvláště Františky, svolila a tak začal jsem se učiti. Bohužel pouze tři měsíce. Když jsem potom chtěl, by mne učil též na housle, nechtěl a já vycítil, že mne učil na křídlovku, pouze, aby ji prodal. Nechtěl mne totiž učiti pak ani na křídlovku, ačkoliv jsem ze tří učňů u něho učil se nejlépe. Byli to Caletka Klement a Kopal Met. oba z Kunové. V r. 1909 na podzim odešel však na Hostýn za varhaníka a kapelníkem stal se Antonín Galásek z Pavlovic. Caletka dojížděl někdy z Hostýna na kole. Po Vánocích 1910 byla velká zima a on pro sníh nemohl dojížděti. Tak přišel p. Ant. Galásek k nám, donesl mně pár pochodů (8/1 1910) abych se je naučil a 12/1 prý jdeme na svatbu do Újezdce u Přerova. Ženil se p. Študent z Tučína do Újezce. Byla taková zima a sněhu po kolena. Všem družbům i ženichovi umrzli buď uši nebo nos a jedné družičce obě líce, druhé nos a uši ani u muziky nebyli. Od té doby hrával jsem na každé svatbě neb muzice až do roku 1913. Tehdejší muziky byli ovšem ještě t. zv. fraj t.j. platilo se za  kus. Na dechovou 1 korunu, na smyčce 20 krejcarů (2 šestky). Z těchto vyhrátých peněz koupil jsem si prvně nové kolo za 150 korun, později šíry (chomouty) do bryčky za 120 korun.



Zpět na
Zajímavosti, vzpomínky, cestopisy, osobnosti ...




© 2010, Sušice u Přerova, Karel.Jemelka@seznam.cz