Následující stránky jsou sondou do života minulých generací. Jde  o rodopis rodu Jemelků a Jemelíků v Sušicích u Přerova a okolí. Nachází se zde informace o stovkách rodin, které založili příslušníci rodu. Za kažkou z nich se skrývá několik jmen - několik lidských osudů.

První písemné zmínky

Vůbec nejstarší písemný záznam byl dosud nalezen ve starém urbáři Jana Kropáče z Nevědomí, pořízeném v r. 1569 při revizi panství hranického a drahotušského. V soupisu poddaných se zde uvádí Matěj Jemelka, sedlák v Hrabůvce a Jiřík Jemelka, poplatník z kluče v Hrabůvce. V žádné jiné vesnici na panství příjmení Jemelka uvedeno není. Další zachovaný urbář je z roku 1636. V tomto soupisu poddaných jsou uvedeni jako držitelé půdy Jan Jemelka a Petr Jemelka, oba z Hrabůvky a nově se objevuje Pavel Jemelka v Uhřínově. Poslední zkoumaný urbář je z roku 1684 a zde jsou uvedeni příslušníci rodu nejen v Hrabůvce a Uhřínově, ale také v Drahotuších a Jezernici. Urbáře pořizovala vrchnost a byly to soupisy vrchnostenských důchodů a požitků (robot, příjmů peněžních a naturálních) z poddanských usedlostí. Obsahují seznam poddaných v rámci jednotlivých vesnic a panství, rozpis jejich držby, platů a jiných povinností.

Podrobnější a přesnější údaje jsou zaznamenány v matrikách. Pro drahotušskou farnost jsou nejstarší matriční záznamy uchovány od roku 1644. V roce 1647 se tak můžeme dočíst o svatbě dcery Jiříka Jemelky z Hrabůvky, v roce 1655 o svatbě Jana, syna Tomáše Jemelky z Drahotuš, v roce 1661 o svatbě Kateřiny, dcery Pavla Jemelky z Uhřínova a v roce 1681 o svatbě Doroty, dcery Petra Jemelky z Jezernice. Po roce 1720 přibývají záznamy o rodině Martina Jemelky ze Středolesí. Postupně se tak během přibližně sta let rozšířil rod do většiny vesnic drahotušské farnosti.

Šíření rodu

První, kdo se usadil mimo území drahotušské farnosti, byl Tomáš Jemelka z Jezernice, který se 11.5.1692 přiženil k Magdaleně Hubínkové z Hlinska. Později ovdověl a 14.6.1711 se oženil znovu, tentokrát s Elisabet Šimonovou z Týna. Narodilo se mu osm dětí a jeho synové založili rodiny v Hlinsku, Oseku nad Bečvou a ve Lhotě. Jejich potomci dále v Prosenicích, Kozlovicích, Tučíně, Vinarech, Veselíčku a v mnoha dalších místech.

V roce 1703, přesně 15. ledna je zapsán v matrice pavlovického kostela sňatek Matyáše Jemelky z Jezernice s Rosinou, dcerou Jakuba Smetánka z Radslavic. Usadili se v Radslavicích na č. 6. Ještě v roce 1703 se jim narodil syn Cyril a v roce 1704 další syn Tomáš, ale oba krátce po narození zemřeli. V roce 1706 se narodil Jan. Když v roce 1708 zemřela Rosina, jejich matka a Matyášova první žena, oženil se Matyáš Jemelka znovu a usadil se i se svým dvouletým synem Janem v Sušicích na č. 36. V roce 1709 se Matyáši Jemelkovi narodil syn Jakub a potom ještě dalších dvanáct dětí. Matyáš Jemelka se narodil v roce 1677 a jeho otcem byl Tomáš Jemelka z Jezernice. V Sušicích založili rodiny Matyášovi synové Jan, Tomáš a František. Další dva - Ondřej a Jiří se přiženili do Radslavic, Jakub do Svísedlic a Matyáš do Tučína. U sňatků jeho synů Ondřeje a Jakuba se v matrice uvádí jako svědek Tomáš Jemelka z Hlinska, který byl s největší pravděpodobností jeho bratrem. Potomci Matyáše i Tomáše Jemelky, ale i potomci původních větví rodu, souběžně se rozvíjejících v okolí Jezernice, jsou dnes rozšířeni po celém světě.

Vznik příjmení Jemelík

Rod Jemelíků existuje v Sušicích už dvěstěpadesát let a s jistotou lze tvrdit, že oba rody mají společného předka, kterým byl Matyáš Jemelka, který zde žil od roku 1708. Rod Jemelíků zde žije už od této doby, ale jeho předkové ještě dlouho nosili také příjmení Jemelka. Protože v dřívějších dobách nebyla evidence obyvatel zdaleka tak přesná jako nyní, docházelo k podobným změnám poměrně často. Někteří lidé často neměli ani křestní jméno a proto se u  mladších příslušníků rodu používalo zdrobnělin (např. Dostál - Dostálík, Mikula - Mikulík a pod.). Tímto způsobem vzniklo také příjmení Jemelík v Sušicích. Podle záznamů v matrikách se tak stalo okolo roku 1766 v domě č. 19 a později také kolem roku 1790 v domě č. 40. Příjmení Jemelka tehdy v Sušicích na nějaký čas zcela zaniklo. Po roce 1800 se sem sice vrací z Grymova vnuk Matyáše Jemelky Pavel ( na č. 45), ale zemřel, aniž by zanechal v Sušicích své potomky. Teprve v roce 1853 přichází z Tučína Josef Jemelka s rodinou, který je potomkem Matyášova syna Matyáše. Zpočátku je u této rodiny v matrikách užíváno také příjmení Jemelík. U jejich potomků je však již používáno pouze příjmení Jemelka. K příjmení Jemelík ještě malý dodatek: I když ve všech starých písemných záznamech a matrikách je zapsáno toto příjmení ve spisovném tvaru Jemelík, mnoho starších lidí dodnes v hovorové mluvě užívá hanácký nářečný tvar "Jemelék".